Maroko, když nevíte jak to chodí

Před pár dny jsme se s přítelkyní vrátili z Maroka, samozřejmě se spoustou nových zkušeností, zážitků a dojmů. Mám pocit, že bych mohl vyprávět celé dny. Už než jsem odjížděl, prošel jsem spostu stránek a blogů, abych měl aspoň nějaké povědomí o místní dopravě. Dost věcí jsem se dozvěděl, přesto mám pocit, že byly věci co tam chyběly. A proto ta první věc, o kterou bych se chtěl podělit je marocká doprava.

MHD

Studená sprcha v této horké zemi přišla už po 20 minutách, co jsme vystoupili z letadla na letišti ve Fezu. Naši zastávku autobusu jsme našli snadno. Měli jsme štěstí, bus zrovna odjížděl do města. Ještě lepší byla cena. 4 dirhamy za osobu, pro 2 lidi tedy 8 dirhamů. Ovšem pokud dáte řidiči stovku (bankomat menší bankovky ani nedává) a on vám při přebírání penež s usměvem na rtech říká: „Maybe next time.“ Věřte, že ten váš úsměv se postupně rozplyne. Pro mě jako ne tak zkušeného cestovatele začala dovolená docela draze, aspoň jsem s tím byl smířený. Později cestou jsem se dozvěděl, že mi vydá. Velkou zásluhu na tom měli kluci, co jeli do školy zavěšení na autobusu, protože takový autobus… není nafukovací. Bohužel v tuhle dobu jsem nebyl schopen vytáhnout žádné medium, na kterém bych tuto skutečnost zaznamenal, ale finanční pohroma byla zažehnána!

 První zkušenost s GrandTaxi

Zajímavější příběh přišel až o pár dní později, když jsme se snažili dostat z Marakeshe do Imlilu (menší vesnička, ze které se vychází na Toubkal, asi 70km od Marakeshe). Jelikož měl náš vlak zpoždění a nebyli jsme si jistí, kde najít stanoviště autobusů, vydali jsme se pěžky k místu odkud by měly odjížet GrandTaxi. Ono vůbec pokud jde o MHD v Maroku… nikde nenajdete jedinou zastávku! Lidé zkrátka stojí na ulici, tam kde je běžné, že autobusy zastavují. Takže je lepší se zeptat, jestli zde stojíte správně, což mě přívádí k další věci… francouzština se vám bude hodit. Ne každý zde zvládá angličtinu a to ani ve velkých městech, které jsme navštívili jako například Marakesh, Casablanca, Fez. Samozřejmě taxikáři, obchodníci žijící z turistů, recepční v hotelech ti anglicky umí. Nebo aspoň natolik, aby jste se domluvili. Ovšem stalo se, že i na nádraží byl pouze jeden člověk, který byl schopný se mnou komunikovat anglicky. To jsem ale trochu odbočil od tématu. Dostali jsme se z vlakáče k místu, odkud by měly odjíždět GrandTaxi do Imlilu (Bůh žehnej maps.me i když, ani ty nejsou všemocné). Samozřejmě, že jsme ten velký plac, kde bylo tak 100 aut, nejprve celý obešli bez povšimnutí… Nevadí, na podruhé se podařilo!

První částka co jsme slyšeli za cestu do Imlilu byla 550 za oba. Nemyslitelné! Když každý z nás přijel z Casablancy za 95, která je vzdálená od Marakeshe 240km. Jasně jsme dali najevo, že počkáme, třeba se objeví někdo další, kdo bude chtít do Imlilu. Neobjevil! Už po pár minutách nám bylo jasné, že o půl 8 večer nikdo do Imlilu nechce, všichni už tam totiž jsou. Po chvíli slevil na částku 450, tu se podařilo ještě snížit na 400 + dvacku „pasákovi“ (aspoň mě přišel jako taxikářský pasák) našeho taxikáře. Samotná cesta ubíhala rychle i přesto, že si náš řidič dokázal najít chvilku na své každodenní pomodlení. Přecejen, je ramadán. A ještě byl ochoten se s námi podělit o své jídlo, když nás poučoval o tomto zvyku. Skvělá zkušenost!

Ach ti místní… 🙂

O 2 dny později veškeré nadšení, které jsme mohli mít z první jízdy, opadlo. V kapse zbylo pouze 250 dirhamů, bankomat nikde a páni řidiči se dohodli, že i když se nás vleze do taxíku až 6, budou nás vozit po 2 a vydělají více peněz. Naštěstí místní mají lepší způsob dopravy. Trochu upravené, staré mini autobusy Mercedes, kde se opět po celou cestu snaží narvat co nejvíce lidí. Cena přepravy za jednoho 10 dh (dostali jsme slevu 10 dh za oba) do městečka Asni, kde jsme, ani nevystoupili a už přiběhli další místní maníci a ptali se jestli náhodou nechceme do Marakeshe. Cena pro oba byla 40 dh. Takže před dvěmi dny jsme se dostali do Imlilu za 420 dh a teď zpět pouze za 50 dh. Nemůžu si vlastně stěžovat, ani na jednu variantu cestovaní. Ale za 50 dh dostanete zážitek k nezaplacení. Kdy jste málem sami nuceni držet se z venku mini autobusu, protože je plný.

Hlavou se opíráte o strop, protože je na vás moc nízký a snažíte se Marokáncům vysvětlit, že francouzsky, ani arabsky nemluvíte. Autobus z ničehonic zastaví, protože místní viděli u silnice poškozenou pneumatiku a nárazník. Z mě nepochopitelných důvodů se vydali do pole, zřejmě hledat ostatní části vozidla, které tam havarovalo. Po tom co se všichni vrátili, až na jednoho člena. Evidetně byl do hledání zbytku auta více zapálený než ostatní… se následujících 5 minut celý autobus nadšeně baví o tom co zrovna zažil. To pro mě znamnená mnohem víc. Vidět obyčejný život lidí, které jsem přijel navšítit, jejihž zemi jsem chtěl poznat. Můžeme si mnout ruce jak jsme ušetřili za cestu, což bylo vážně super, ale osobně bych byl ochoten dát ty 4 stovky i za tohle :). Autobus nás vyhodil asi 200 metrů od místa, odkud jsme 2 dny předem odjížděli s GrandTaxi, kdybychom tohle věděli předtím… 😀

O tomto způsobu cestování vám nikdo moc neřekne. Zřejmě i v málokterém průvodci na to narazíte, minimálně v tom, který jsme měli o tom nebyla, ani zmínka (já osobně na ty průvodce tolik nejsem). Škoda té frániny!

Evropská klasika

Co se týče ostatní dopravy, kterou už jsem mohl částečně nakousnout v předchozích odstavcích v městech fungují tzv. Petit taxi. Za relativně slušnou cenu vás jsou ochotni hodit kamkoliv. To co se dočtete zaručeně všude je to, že mezi městy jezdí krom GrandTaxi (které přiznejme si, jsou celkem drahé) vlaky a autobusy národních společností CTM, ONCF a Supratours. Doprava v těchto prostředcích je dost podobná té naší v Evropě. Na nádraží nebo v kanceláři koupíte předem lístek a čekáte na váš spoj. Ovšem dopravu vlakem bych tak moc nedoporučoval, i když máte více místa na nohy a celkově vzato by měla být pohodlnější. Mě tam pokaždé bylo nesnesitelné horko až mi z toho nebylo dobře. Ti co jezdíte ČD (českými drahami) oceníte hlavně to, jak se tento způsob dopravy podobá té naší. Vlak může jet včas, ale stejnětak můžete hodinu čekat než přijede.  Vlaky jsou sice trochu starší, ale to ničemu nevadí. Společnost CTM jsme nakonec nevyužili, ale Supratours jezdí načas pokud neproprší celý den, některé vesničky nejsou zaplavené a nevylije se vám voda na silnici (takže jsme v ceně měli i výlet lodí). Potom je třeba počítat se zdržením. Hlavně pokud je deštivo, vemte si batohy do autobusu a nenechávejte je v zavazadlovém prostoru, jinak budou krásně promočené.

Už bych málem zapomněl na stopování. Neviděl bych v něm nejmenší problém, pokud umíte francouzsky, v opačném případě se musíte domlouvat rukama/nohama celou cestu. Vždy když nastupujete k místním do auta, dohodněte si předem cenu, ani marocké kuře zadarmo nehrabe. Přesto vás jsou místní ochotni hodit prakticky kamkoliv, i kdyby to neměli zcela po své trase za cenu stejnou nebo menší než Petit taxi.

Všem, kteří by se rozhodli cestovat bez zapůjčeného vozidla bych doporučil, pořídit si předplacenou SIM kartu, neměly by být nějak drahé. My jsme toho bohužel nevyužili, ale myslím, že jsme měli. Po cestě se vám ten internet může hodit, když hledáte ubytko nebo se ho snažíte domluvit. Wifi spotů je tady sice dost, ale to je vám v busu nebo ve vlaku prd platné. Také bych doporučil apku od společnosti ONCF. ONCF Travel, prakticky jde o jízdní řády vlaků, mělo by přes ní být možné koupit i lístky, ale co mě nejvíce potěšilo, navede vás k nejbližší vlakové stanici. Navíc je třeba vyzdvihnout, že je dostupná i v angličtině a to jak pro iOS tak pro Android. Myslím, že by mohla fungovat i na autobusy od společnosti Supratours ze dvou důvodů. Za prvé jejich lístky jsou totožné a za druhé, logo ONCF jsem viděl na každém autobusu společnosti Supratours.

Závěrem

Celkově vzato jsem si cestování po Maroku užil, i když bylo občas zdlouhavé. Pro ty co by se báli cestování během ramadánu mám jen jednu radu, nebojte se! Není totiž čeho, kromě toho, že noční bus odjížděl o hodinu a půl později, protože se potřebovali pomodlit, najíst nebo si dát ještě menšího šlofíka jsme neměli jediný problém. A pokud jde o řidiče Grandtaxi, co si taky během jízdy zastavil, udělal svůj pravidelný rituál s vařením čaje přímo v autě a modlení u nejbližsího stromu… to můžete brát jenom jako klad, nový zážitek, prohloubení vašeho poznání jiné kultury.

Mám pocit, že k dopravě po Maroku jsem asi své zkušenosti vyčerpal. Pokud by však byly nějaké dotazy nebo jsem něco nevysvětlil dostatečně, klidně se ozvěte 🙂