Z Mexika až do Argentíny s Tomášom
Rozhovor s cestovateľom Tomášom Novákom z blogu vtrampu.cz, ktorý si plní svoje detské cestovateľské sny o potulkách po svete. Zo svojho rodného Valašska sa postupne vydával na dlhšie a dlhšie cesty do východnej a juhovýchodnej Európy, následne na 7-mesačný trip po Ázii a teraz sa túla v Strednej a Južnej Amerike. Pomaly si odškrtáva svoje vysnívané miesta z dlhého zoznamu, ktoré si vysníval ako chlapec nad školským atlasom.
Tomáš, už vieme, že si cestovateľ na plný úväzok a cestovanie je to tvoj životný štýl. Kedy nastal ten zlomový moment a rozhodnutie vyraziť na svoju prvú dlhú cestu. Našiel si pochopenie u rodiny, priateľov resp. u svojho (ex) zamestnávateľa?
No on to nebyl žádný impulz nebo tak něco, že bych se vším prásknul, sbalil věci a odjel pryč. Spíše to k té mé první cestě dlouhou dobu směřovalo. Nad mapu světa jsem jako malý dokázal sedět celé hodiny a plánoval si tak budoucí výpravy. To ostatně dělám pořád. Cesta z Česka do Indie byla tehdy mým dětským snem. Moc mě to lákalo. Nakonec jsme dojeli až do Singapuru, takže to byl takový bonus za čekání. Rodina mé rozhodnutí o sedmiměsíčním prodlouženém víkendu přijala s lehkým šokem. Nejhůř to samozřejmě nesla mamka, která se o mě pořád bojí, když někam jedu. Vzpomínám si, když mi bylo necelých čtrnáct let, to bylo v roce 2001, chtěli jsme s kamarádem vyrazit s batohem na první čundr jen po blízkém okolí. To mi striktně zakázala. Tehdy mi řekla, že dokud nemám občanku, tak nepojedu nikam. Až ji budu mít, tak ať si jedu třeba na konec světa. Tím získala sice rok navíc, ale přivřela si tak své vrátka se zákazy. Rok na to jsme s kamarádem vydělali pár kaček u jeho strýce na brigádě a koncem července ještě s dvěma dalšími kumpány jeli směrem na Lidečko. To byla hrozná sranda a začalo mě cestování bavit. Následující roky jsme podnikali vandry po Česku a Slovensku a dál na východ. Východ mě vždycky táhl nějak více. Následovala cesta do Rumunska, do ruské části Kavkazu a několikrát jsem jel na Balkánsky poloostrov, který mě hrozně baví, je tam toho strašně moc k poznávání. No, a když pak nebylo moc kam jet dál na východ Evropy, čekala mě Asie a s ní cesta do Indie. Kamarádi si z toho spíše dělali srandu, že stejně nikam neodjedu, ale to mi však dodalo ještě více odhodlání. A v práci to bylo jednoduché, protože šéf to věděl asi rok dopředu a navíc v roce 2011 to bylo ve stavebnictví celkem bídné a v projekci práce moc nebylo, pěkně mi to vyšlo, že jsem se mohl sbalit a odcestovat. Na portálu „Hedvábná stezka“ jsem našel podobného cestovatelského nadšence (Renatu Malou), se kterou jsme v půlce října opustili naši vlast.
Zaujímalo by ma, ako si svoje cestovanie financuješ. Je to z úspor, alebo si popri cestovaní dokážeš zarobiť?
Většina je z úspor a snaha vyžít skromně na cestách. Tak tomu bylo i před Asií. Z Asie jsem se vrátil v květnu 2012 a pak makal tři roky v jedné pražské firmě, kde jsem dělal na směny krátký – dlouhý týden. To mi vyhovovalo, protože jsem měl dost času na psaní knihy z Asie a taky na prozkoumávání krás Čech. Předtím jsem jezdil jen po Moravě a Slovensku, protože to bylo blíž. Když jsem bydlel v Praze, měl jsem tak možnost si projet Čechy, což mě dost bavilo. Navíc jsem vydělal dost peněz, abych mohl jet na další svou cestu, kterou jsem měl také dlouhé roky v hlavě. Jižní Amerika, po Asii mě blízká destinace, která mě děsně lákala. Začátkem roku 2016 jsme se s přítelkyní sebrali a letěli do Cancúnu v Mexiku. Projeli jsme tak z Mexika Střední Amerikou a přes Andy dojeli na samý konec světa do města Ushuaia v Argentině. V Argentině jsme vlastně ještě nyní. Jinak si přivydělávám psaním do jednoho internetového portálu. Taky něco káplo z knížek o Asii (Neznámá pouť známé Asie) a přednášek o Asii. Až se vrátím z JA, tak bude určitě několik besed o tomto kontinentu.
V Latinskej Amerike si takmer 11 mesiacov. Ktorá z navštívených krajín ti najviac prirástla k srdcu a prečo ?
Oproti Asii je Latinská Amerika o dost kompaktnější, takže jsou si země více podobné, jak kulturně, tak jazykově a nábožensky. Přechody hranic nejsou tak moc rozdílné, jako když jsem přejížděl v Asii a státy se tady od sebe extrémně neliší. Každopádně je Latinská Amerika kontinentem s krásnou rozmanitou přírodou. To se mi tady líbí nejvíc. Takže těch států je více. Hodně se mi líbilo v Kolumbii a Ekvádoru, nejsou tak moc navštěvované a místní lidé jsou přátelštější a nezkažení cestovním ruchem. Taky se mi líbilo v Paraguayi. Od toho jsem nevěděl, co očekávat, ale moc mile mě překvapil svou vlídnou a milou atmosférou. Ale asi nejvíc se mi bude stýskat po Chile. Pobyt v něm byl asi nejpříjemnější a Chilané jsou děsně milí. K tomu je tam úžasná příroda, kterou jsme mohli přejezdem od severu k jihu vidět, jak se postupně mění z pouště do zalesněných hor s vulkány. Takže jestli se budu vracet na tento kontinent, tak z velké pravděpodobnosti kvůli Chile.
Predpokladám, že si navštívil skvosty Južnej Ameriky ako Machu Picchu, Ciudad Perdida v Kolumbii, vodopády Iguazu, alebo Patagóniu. Je možné si tieto magické miesta užiť za relatívne normálne peniaze a bez davu turistov?
Užít se samozřejmě dají a taky si je užívám. Vždyť jsem se na ně tak dlouho těšil. Ale jak říkáš, jsou to skvosty Jižní Ameriky a těchto lákadel je na tomto kontinentu daleko víc. Čili je jasné, že se na nich bude vyskytovat více turistů, než na jiných místech. Já je osobně nijak neřeším. Dnes je cestování velký trend a každý se chce pochlubit svou fotkou na FB, kde byl na dovolené. Už jsem se za ty roky naučil si jich nevšímat a to i na takových místech jako Machu Picchu, kde jich je i mimo sezónu pořád dost. Taky je ani nevyhledávám. Nespíme ve známých „backpackers hostelech“, ale spíš se schováme v nějaké levné ubytovně. Je to i o dost levnějších. Naštěstí pro mě se davy cizinců koncentrují především v těchto místech a známých městech. My většinou z místa na místo stopujeme a stává se, že dojedeme jen tam, kde nám světlo dovolí, takže i nocujeme mimo tyto turisticky nabitá místa a tam je klid. Finančně je zajímavé, že právě v turistických oblastech je ubytování levnější, než v těch neturistických. Je tu velká konkurence a dá se spát od těch nejnuznějších cimer po krásné apartmány. Ve městě, kde cizince neviděli deset let, je jeden, maximálně dva hotely a ty jsou domluvené a cenově přemrštěné. Hodně šetříme na vaření, stanu a stopování, ale jak přijedeme k nějaké „pecce“, kterou chceme vidět, tak holt musíme zaplatit. Ty částky za vstupy jsou tady nemalé, ale co člověk nadělá, když už je tady. Takže trochu nalej, vylej.
Lowcost cestovanie prináša veľa zaujímavých, niekedy nebezpečných okamihov. Boli aj také, kedy vám s priateľkou išlo o život?
V Jižní Americe, musím zaklepat, zatím žádný takový konflikt nenastal. Vzpomenu na Asii, kdy nás v Pákistánu z jednoho pole vyhnala v noci nějaká vesnická domobrana. V Indii nás čtyři muži přepadli a dokonce mi vyhrožovali mojí sekerkou. Bylo to pozdě v noci v lese a vzali si pouze nabízené peníze (asi 400 Kč) a než je stačili přepočítat, byli jsme pryč. Ale ve Střední i Jižní Americe zatím dobré. Jsme tady asi i opatrnější a moc na sebe neupozorňujeme. Sice z velké části stopujeme, ale lidi jsou tady hodní. I ti ze začátku „divnější“ se nakonec vybarví jako sympaťáci. Myslím, že většina přepadení se tady odehrává večer ve velkoměstech. To nás varují i místní, že si máme v tom a v tom městě dávat pozor na osobní věci i na sebe, že jsou tam zloději, dealeři a jiní delikventi. Mimo velkoměsta je tady poměrně bezpečno. My zase nejsme takoví, že bychom vymetali bary a řádili do čtyř do rána a pak se vraceli skrze Quito, La Paz nebo Bogotu opuštěnými ulicemi či pochybnými taxi. Není na takové věci nálada ani chuť, když člověk ví, že další ráno musí pokračovat v cestě, nebo chce i něco navštívit ve městě. Nelze tedy pořád ponocovat, alespoň ne na dlouhodobé cestě. Takže moc příležitostem lupičům nedáváme. A po tolika měsících ani vzhledově nevypadáme jako dobrý potencionální přivýdělek.
Spomínal si, že si na cestách varíte. Som si ale istý, že ste vyskúšali kuchyne všetkých krajín Latinskej Ameriky, ktoré ste navštívili. Aká je latinskoamerická kuchyňa a kde ti najviac chutilo?
Vždy se snažíme vyzkoušet alespoň něco z místní gastronomie. Zatímco mi argentinská a chilská kuchyně připomíná tu českou, tak severnější státy Jižní Ameriky vaří dost rozdílně. Jak v těchto státech, tak v Centrální Americe hojně používají koriandr (tady se mu říká „silantro“) a to nesnáším. Moc s ním nešetří a je to největší zabiják jiných chutí v jídle. V Peru jsme si jednou nechtěně objednali ze silantra omáčku. Ale hlad byl silnější, než mlsný jazyk. Jinak mě osobně nejvíce vyhovovala kolumbijská kuchyně. Je celkem bohatá, porce velké a na jednom talíři je více příloh. K plátku masa dávali rýži, fazole, zeleninu a fritovaný platan, nebo banán. Ten mi hrozně chutnal. Naopak nejmíň mi šmakovalo v Mexiku, kde se všechny chutě dost mísily, až kontrastovaly. Třeba typické „mole“. Něco jako palačinková rolka s masem, politá čokoládou, na tom všem nastrouhaný sýr, nakrájená cibule s avokádem, to vše pokapané limetkou. Špetka čili na závěr. Je to jakoby vícechodové menu na jednom talíři.
Hovorí sa, že cestovanie je najlepšia investícia. Aký dopad ma cestovanie na tvoju osobnosť a tvoje životné hodnoty?
No, v první řadě se mi zdá, že jsem se za ty roky cestování zklidnil a uvolnil. Příliš neprožívám různé nezdary, které se přihodí, ale beru to tak, jak to přijde a snažím se vymyslet, jak to udělat jinak a efektivněji. Taky více důvěřuji lidem, protože nejen v Asii, ale i tady v JA jsou lidé, kteří nám chtějí pomáhat a nedívají se na nás jako na „vágusy“. Obvykle nám pěkně zpříjemní den a toho si vážím. A už vím, co bych dělal, kdybych někoho podobného jako my potkal v Česku. Jsou to různé maličkosti, ale cestovatele to potěší a může si na chvilku od svých strastí odpočinout.
Aké sú tvoje ďalšie cestovateľské sny?
Těch je víc. Dá se říct, že mám v hlavě dlouhý seznam zajímavých míst, které bych ještě rád navštívil. A je zajímavé, že s každým novým místem nebo zemí, co procestuji, se mi ten seznam o dalších x míst rozšíří. Je to takový můj cestovatelský paradox, že čím toho více navštívím, tím více mi toho zbývá k vidění. Jinak v budoucnosti bych se chtěl podívat do Austrálie a pak ještě jednou mrknout do Asie, ale severnější cestou – pořád mě ten východ láká. Ale to je otázka několika let, možná desetiletí. Nyní bych se chtěl zaměřit znovu na Evropu, na severní část.
Viac fotiek, blogov, informácií nielen o Južnej Amerike na webe www.vtrampu.cz a facebook stránke vTrampu.
